Opět pro mne nastaly ony osudné dvě hodiny, totiž poslední dvě hodiny měsíce, jež mám, podobně jako v červenci a srpnu, k napsání dalšího příspěvku na Blogorgonopsid Diaries. A protože jsem psaním blogů stále nadšen, ani tentokrát se nehodlám nechat překonat únavou, a rovnou se vrhnu k napsání o dalším pro mě velmi zajímavém tématu. Nápad pro napsání tohoto článku mi přinesla výtečná knížka K pramenům Orinoka od předního českého zoologa Zdeňka Veselovského. Jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s Pražskou zoologickou zahradou, a já jeho knihy o zvířatech četl už jako mladý nezbeda, zblázněný do exotických živočichů. Další jeho knihou, kterou mám moc rád, jsou Hlasy džungle, jež pojednávají o indickém živočišstvu. K pramenům Orinoka je ovšem kniha zaměřená na zvířenu Venezuely, což její název prozrazuje. A když jsem ji tak dnes večer znovu po nějaké době vzal do rukou, a prolistoval jsem ji, na jedné straně mě zaujal kuandu. Vsadím se, že pokud jste navštívili Zoo Dvorec, Zoo Plzeň či Zoo Ústí nad Labem, jste s ním již poněkud dobře seznámeni. Tyto zoologické zahrady však chovají jen jeden druh kuandu, jenže je jich víc. Tímto článkem si dávám za cíl stručně vás seznámit s vybranými druhy tohoto pozoruhodného rodu.
Takže co je ten kuandu vlastně zač? Začněme tam, kde rád začínám i v jiných článcích - u taxonomie. Klasifikace, byť se v čase a s novými poznatky mění, je podle mě základem všeho. Kuandu je počeštělé označení pro rod Coendou z řádu hlodavců (Rodentia), infrařádu dikobrazočelistných (Hystricognathi), parvořádu Caviomorpha, nadčeledi Erethizontoidea, čeledi urzonovitých (Erethizontidae) a podčeledi Erethizontinae. Čeleď urzonovitých je pojmenována po urzonu kanadském (Erethizon dorsatum), jediném žijícím zástupci rodu Erethizon (z fosilního záznamu jsou však známi další, dnes tedy již vyhynulí). Ačkoliv patří novosvětští urzonovití do stejného infrařádu, jako starosvětští dikobrazi, v mnohém se od sebe odlišují (dikobrazi patří do parvořádu Phiomorpha). Celkově patří do této čeledi tři rody; nejpočetnější Coendou se 17 druhy, již zmíněný Erethizon s jedním žijícím druhem, a do třetice všeho dobrého ještě Chaetomys, kam spadá další roztomilá příšerka, koro štětinatý (Chaetomys subspinosus) z brazilského Atlantického lesa. Celkově tedy čeleď urzonovitých zahrnuje 19 druhů. Samozřejmě dříve zahrnovala i jiné než právě uvedené tři rody, třeba pozdně miocénního paradoxomyse, ale s těmi se nebudeme zdržovat. Dále budou středem naší pozornosti jen kuandové.
Poslední poznámka k taxonomii se už týká vyloženě kuandů; dříve byly rozlišovány tři rody těchto stromových, dikobrazům podobných hlodavců (tudíž do čeledi urzonovitých byly řazeny nikoliv tři, ale šest rodů). Ve starší literatuře anebo i na některých webech (třeba na ne vždy zrovna důvěryhodné české Wikipedii) jsou stále vedle rodu Coendou uváděny i rody Echinoprocta (dříve zahrnující 1 druh) a Sphiggurus (dříve zahrnující 6 druhů). Tyto dva rody jsou však již neplatné! Existenci jediného rodu kuandů, a to tedy Coendou, potvrdil výzkum jejich cytochromu b (anebo jednodušeji, nejste-li na ty buňky - výzkum bílkoviny z mitochondrií jejich buněk). Pokud by vás to zajímalo více, můžete se o této problematice dočíst v článku R. S. Vosse a jeho kolegů, který byl publikován v roce 2013 v American Museum Novitates (autoři v něm uvádějí, že třeba Sphiggurus je v podstatě "nediagnostikovatelný" rod, pro jehož existenci v systému neexistuje jediný dobrý důvod).
Kuandů je tedy sedmnáct druhů. Neseznámíme se se všemi, to bychom tu byli příliš dlouho. Pro začátek se však seznamme s jednou obecnou informací o všech zástupcích tohoto rodu: mají ovíjivý, chápavý ocas, zbavený ostnů. Je to přesně tak, jak by to člověk čekal - i novosvětské opice mají chápavý ocas, kterým se jejich starosvětské sestřenice pyšnit nemohou, a podobně nemají chápavý ocas ani žádní dikobrazočelistní z Asie a Afriky. Ačkoliv jsou kuandové arboreální neboli stromoví, a na stromech tráví většinu svých životů, dokáží chodit po zemi. Nejsou však na ní zrovna čilí, koneckonců mají prsty na předních i zadních končetinách přizpůsobeny k uchopení větví, a plochými patami určitě netrpí. Také platí, že dospělí kuandové jsou pomalí. Dalo by se říci, že působí až ospale.
Nejznámějším zástupcem tohoto rodu je nejspíše kuandu obecný (Coendou prehensilis). To je právě ten druh, se kterým se můžete setkat ve výše uvedených českých zoologických zahradách (zda je chován i v jiných, to mi není známo - můžete mě každopádně doplnit komentářem pod článkem). Tento krásný savec je doma v tropických pralesích Brazílie, Venezuely, Kolumbie, Francouzské Guyany, Surinamu, Guyany, Peru, Bolívie, Paraguaye a také Ekvádoru (tam byl však jeho výskyt zaznamenán jen jednou). Mimoto je také k nalezení na ostrově Trinidad. Jeho tělo měří od čenichu po kořen ocasu asi půl metru, a dalších padesát centimetrů, tedy druhou polovinu, jeho celkové délky zabírá ocas. Je mimořádně dlouhý a perfektní k udržení zvířete na větvích - zajímavé je, že jeho špička vždy po obtočení kolem větve směřuje nahoru. Maximální hmotnost tohoto zvířete činí 4,1 kilogramu. Ostny jsou bílé až nažloutlé, a srst na jeho zádech je tmavá. Samičky pravidelně přivádějí na jaře na svět jedno mládě, které má ostny velmi měkké (s měkkými ostny se rodí i malí starosvětští dikobrazi), takže porod není pro matku bolestivý. Záda mláděte jsou zbarvená doruda (viz obrázek).
Přes den kuandu obecný není aktivní - za bílého světla spí šest až deset metrů nad zemí, v chladivém stínu dutiny v kmeni stromu. Aktivní je po setmění, kdy se vydává konzumovat listy, pupeny, větvičky, ovoce nebo květy. Ohlodává ale také kůru stromů. Je známo, že si rád pochutná (zvláště v zajetí) na banánech. Jedná se o velmi bojácného živočicha. Je-li však napaden, sebere veškerou svou kuráž a agresivně se brání - ostny na zádech přece nemá pro nic! Při setkání se zástupci vlastního druhu může docházet k vzájemnému kousání či pokusům o zranění rivala zádovými ostny.
Coendou quicha (nemá český ekvivalent) není tak hojně rozšířený, jako kuandu obecný. S tímto druhem se můžeme setkat jen v Panamě, v Kolumbii a na severu Ekvádoru. Ví se toho o něm jen velmi málo, ale také je to noční žrout ovoce a listí. Jeho tělo je po bázi ocasu dlouhé až 42 centimetrů, ocas samotný může být dlouhý až 41 centimetrů, přičemž dospělé zvíře váží 2 kilogramy. Ostny na zádech jsou černé, ale jejich špička je nažloutlá (z dálky působí jako bílá). V minulosti "existoval" panamský kuandu Rothschildův (C. rothschildi), ale ten je dnes považován za synonymum tohoto druhu. Ačkoliv ochranářský status tohoto kuandu není znám, ví se, že jeho populace kvůli deforestaci a fragmentaci jeho přirozeného prostředí, jakož i kvůli zemědělství, klesají.
V severní Brazílii, a nikde jinde (alespoň to tak zatím vypadá), se můžeme setkat s druhem Coendou roosmalenoroum, jenž byl vědecky popsán v roce 2001. Právě tento kuandu je jedním z těch, kteří byli řazeni do "nediagnostikovatelného" rodu Sphiggurus. Byl popsán na základě malého množství exemplářů od řeky Rio Madeira v brazilském státě Amazonas, a je skutečnou vzácností. Dospělý kuandu tohoto druhu měří od nozder po kořen ocasu 29 centimetrů, zhruba stejnou délku má pak samotný ocas. Jeho přirozeným prostředím jsou nížinné tropické lesy. Voss a da Silva, autoři popisu tohoto druhu, měli to štěstí, že po dobu několika měsíců pozorovali tohoto kuandu v zajetí - jeden ze tří exemplářů použitých k popisu druhu byl totiž několik měsíců v jejich péči.
Na obrázku nad touto částí textu se nachází překrásný kuandu dvoubarvý (Coendou bicolor). Tento obyvatel Bolívie, Peru, Ekvádoru a Kolumbie je naprosto nezaměnitelný díky svému zbarvení - ačkoliv má po celém těle žlutou srst, na hlavě, na předních končetinách a až zhruba po kohoutek mu ji zakrývají černé ostny. Ty se pak v černé táhnou až k jeho zadním končetinám. Od kohoutku směrem k ocasu je však většina ostnů žlutých (jen sem tam se objeví nějaký ten žlutý). Ocas je samozřejmě opět ostnů zbaven. Délka těla bez ocasu - nějakých 54 centimetrů. Ocas dělá dalších 48 centimetrů jeho délky. Opět ovocežravec.
Endemitem hřbetů kolumbijských pohoří Sierra Nevada de Santa Marta a Serranía del Perijá na severu země je Coendou sanctamarctae (opět nemá český ekvivalent). Vyskytuje se v nadmořské výšce 500 až 1100 metrů. Dříve byl považován za poddruh kuandu obecného. Santa Marta je známa jako domovina mnoha endemických kolumbijských druhů zvířat, třeba i kouzelné tangary velehorské (Anisognathus melanogenys). Pochopitelně je to též frugivor, ale sem tam si smlsne i na nějakém tom lístku a větvičce. Na obrázku pod tímto textem se nachází již výše popsaný kuandu obecný.
Kuandu hnědý (Coendou vestitus) je znám jen z několika exemplářů, a mezi rokem 1925 a prvním desetiletím 21. století nebyl vůbec viděn. Popsán byl v roce 1899 britským zoologem Oldfieldem Thomasem. Tento kuandu je doma také pouze v Kolumbii - v lokalitách Cudinamarca u města Quipile a San Juan de Rio Seco; obě se nacházejí v severní části země. Je to také obyvatel And, a žije ve vlhkých horských lesích v nadmořské výšce 1300 až 2600 metrů. Pochopitelně je to arboreální noční tvor, ale jinak se toho o jeho ekologii moc neví. Protože je vzácný a málokdy viděný, nejsou o něm dostatečné údaje, a tak je na Červeném seznamu IUCN veden jako "Data Deficient". Na obrázku vidíte jednu z mála pořízených fotografií tohoto druhu v jeho přirozeném prostředí.
A na závěr ještě kuandu dlouhosrstý (Coendou spinosus) z Brazílie, Paraguaye, Uruguaye a Argentiny. Jedná se o dalšího bývalého zástupce již neplatného rodu Sphiggurus. Zajímavé je, že na rozdíl od svých příbuzných si kromě ovoce, listí a větviček rád smlsne i na mravenčních larvách, takže to není striktní herbivor. V říjnu 2014 byl také jeden exemplář pozorován při požírání květů bobovité rostliny Camptosema scarlatinum v Národním parku Itatiaia (nejstarším brazilském národním parku) na horských travnatých plošinách na jihovýchodě Brazílie. Kuandu dlouhosrstý se také od mnoha svých příbuzných liší délkou ocasu - má ho totiž podstatně kratší. Ostny na zádech jsou "nudně" šedě až hnědě zbarvené.
O těchto krásných hlodavcích by se toho dalo napsat ještě hodně. Věřte mi, že psaní tohoto článku nenechávám kvůli únavě, ale jen kvůli tomu, že bych se při stručném popisování dalších druhů už jen opakoval. Rod kuandů dokáže zaujmout. Jsou to velice roztomilí savci, a já doufám, že jste se o nich prostřednictvím tohoto příspěvku na Blogorgonopsid Diaries dozvěděli něco nového!
Zdroje obrázků:
9. https://www.zoochat.com/community/media/paraguaian-hairy-dwarf-porcupine-coendou-spinosus.482831/
Zdroje informací:
