Právě při prohlížení si nové knížky mne zaujala jedna z menších hvězd první epizody seriálu, a tvor, kterého Nigel popisuje ve třetí kapitole knihy, jež se věnuje nebezpečným mořím období Triasu. Při svém fiktivním setkání s tímto podivným plazem se Nigel přesvědčil, že současní ještěři nejsou jedinými zvířaty, která predátorům v nebezpečí ponechají ocas, aby se zachránila (autotomie).
Při vzpomínce na Tanystrophea jsem si však uvědomil, že zvláštních, dlouhokrkých plazů, dokonale přizpůsobených k životu ve vodě a patrně nemotorných na triasské souši, žilo před oněmi 247 až 201 miliony let mnohem víc. Tanystropheus je totiž jen jedním z celé řady rodů tvořících čeleď Tanystropheidae. Tito plazi patřili spolu s drepanosaury, tzv. "opičími ještěry", o kterých jsem před třemi a půl roku na svůj blog Blogorgonopsid napsal příběh, a rhynchosaury, zastoupenými kupříkladu bizarním noteosuchem, do kladu Archosauromorpha. Tito diapsidní plazi mají z vývojového hlediska blíže k archosaurům (dinosaurům, a tedy i ptákům, a krokodýlům) než k lepidosaurům (želvám, hateriím a šupinatým).
Tanystropheidi jsou známi ze Severní i Jižní Ameriky a z Eurasie, a to jak z různých států Evropy, tak různých zemí Asie. Vypadá to, že v období Triasu žili tito převážně mořští plazi na pobřeží slavného moře Tethys.
Ne všichni Tanystropheidi byli však vodními živočichy. Někteří z nich žili i na souši, o čemž vypovídají některé pozoruhodné fosilní nálezy ze Severní Ameriky, Evropy a Asie.
Rybožravý Tanystropheus, jehož fosilie jsou známy z hornin o stáří 245 a 228 milionů let z Itálie a Číny, je nejznámějším zástupcem čeledi. Na délku měřil 6 metrů, avšak celou polovinu této hodnoty zabíral jeho extrémně dlouhý krk - měl 3 metry. Skládal se z 12 nebo 13 výjimečně protažených obratlů. V minulosti byl zobrazován jako suchozemský plaz, strkající krk do vody za účelem chytání ryb. V posedních desetiletích je ovšem považován za vodního či částečně vodního plaza. Většina fosilií nalezených v okolí těch jeho patřila též živočichům, kteří trávili přinejmenším část života ve vodě. V Putování s dinosaury: Monstra pravěkých oceánů byl Tanystropheus zobrazen jako dobrý plavec. Zda byl však schopen autotomie, to není jisté.
Zvláště pro české nadšence do světa paleontologie je velice důležitý rod Augustaburiania! Tento velice zajímavý rod tanystropheida, ctící svým jménem českého paleontologa Josefa Augustu a jeho častého spolupracovníka umělce Zdeňka Buriana, byl popsán v roce 2011 na základě fosilie nalezené na březích řeky Don v evropské části Ruska. Ačkoliv se toho o Augustaburianii příliš neví, a z nekompletních zkamenělých pozůstatků nelze ani přesně určit její velikost, jedná se o rod velice důležitý. A to sice proto, že Augustaburiania je dosud nejstarším objeveným tanystropheidem vůbec. Žila před 250 miliony lety. Možná, že dokonce přežila velké permské vymírání, při němž vyhynulo 90 % všech druhů této planety.
Dalším krátkokrkým tanystropheidem byl Tanytrachelos, popsaný Paulem E. Olsenem roku 1979. Tento archosauromorf je znám ze stovek exemplářů, nalezených v lokalitě Solite Quarry poblíž Cascade v americkém státě Virginia. Některé z těchto exemplářů, starých okolo 230 milionů let, jsou natolik dobře zachovalé, že je na nich možné nalézt i zbytky měkké tkáně. Právě to činí rod Tanytrachelos dalším výjimečným zástupcem čeledi Tanystropheidae.
Až 3,5 metru dlouhý čínský "ještěr" Dinocephalosaurus je posledním tanystropheidem, jehož si v tomto článku představíme. Podobně jako Tanystropheus byl i Dinocephalosaurus vybaven extrémně dlouhým krkem. Pravděpodobně též nebyl schopen fungovat v terestrickém prostředí, proto trávil svůj život ve vodě. Lovil v ní ryby. Byl však zcela neschopen návratu na suchou zem. Je tedy možné, že rodil živá mláďata? Přesně tak! V roce 2008 byla v Číně nalezena fosilie dospělého Dinocephalosaura, uvnitř jehož těla se nacházelo půlmetrové mládě. Zprvu si odborníci mysleli, že malého dinocefalosaurka dospělec pozřel, ale jak se ukázalo, šlo ve skutečnosti o plod v těle matky. Je možné, že i ostatní tanystropheidi, tedy alespoň ti žijící ve vodě a neschopní vyškrábat se na souš za účelem nakladení vajec, rodili živá mláďata... O tomto objevu jsem na Blogorgonopsid psal v době, kdy zaplavil anglojazyčné weby s tematikou paleontologie: http://blogorgonopsid.blog.cz/1702/dinocephalosauri-rodili-ziva-mladata.
Tanystropheidi byli neskutečně zajímaví. Ale stále skrývají tajemství. Kde přesně hledat jejich původ? Ze které konkrétní skupiny plazů se vyhynuli? A přesně proč na konci Triasu vyhynuli? Ano, víme mnohé o velkém vymírání na konci Triasu, ale jak přesně postihlo právě tuto skupinu plazů? To jsou otázky, na které možná odpoví nová, přicházející generace paleontologů...
Zdroje obrázků:
1. https://prehistoric-earth-a-natural-history.fandom.com/wiki/Tanystropheus
2. http://forusrakos.blog.cz/1012/tanystropheus
3. https://www.flickr.com/photos/paleoartist/5493398056
4. https://prehistoric-world7.webnode.cz/news/augustaburiania/
5. https://alchetron.com/Tanytrachelos
6. https://en.wikipedia.org/wiki/Dinocephalosaurus
