Jak je to vlastně s tsintaosaurovým hřebínkem...

Dnes okolo čtvrt na šest jsem si po dnu plném zajímavých činností, od psaní fikce (Lovci kryptidů aj.) až po fotografování jemně zasněženého lesa, dal večeři a při ní si začal pročítat knížku Dinosauři - Průvodce stopaře, kterou v ČR vydalo nakladatelství Svojtka & Co v roce 2014. Kniha obsahuje mj. spoustu rekonstrukcí dinosaurů od Jamese McKinnona, jednoho z mých oblíbených paleoartistů.

Nalezl jsem stránku o Lambeosaurovi a něco málo si o něm přečetl. Na rekonstrukci v této knížce vypadá tak, že jeho typický sekyrkovitý hřebínek umístěný na vrcholku hlavy je vidět zepředu. Vypadá tedy spíše jako osten, vyčnívající z hlavy. Tak jsem si vzpomněl na hadrosaurida rodu Tsintaosaurus. Donedávna se jeho model od společnosti CollectA vyjímal na knihovničce v mém pokoji, v současnosti je nahrazen Gigantspinosaurem od stejné společnosti... Tsintaosaurus je jedním z mých oblíbených kachnozobých dinosaurů. Žil v období Křídy před 70 miliony let na území Číny, dosahoval délky 8,3 metrů a vážil 2,5 tuny. Byl to vegetarián, který stejně jako jeho příbuzní okusoval vegetaci svým výrazným "kachním zobákem", ve kterém se nacházely tzv. baterie zubů. Měl jich tam tisíce, a celý život se obměňovaly.

Tsintaosaurus dlouho vědce mátl. Nebo spíše to byl jeho hřebínek, co je tolik mátlo. Tsintaosaurus byl popsán roku 1958. A to na základě nálezu exempláře, který měl u hlavy čtyřicet centimetrů dlouhou kost, která byla paleontology a těmi, kdo stáli za jeho rekonstrukcí, umístěna na zadní část čenichu zvířete. Z Tsintaosaura se tedy stal jakýsi "dinosauří jednorožec". Hřebínek měl být pouze podlouhlým výstupkem, i na něj mohly být napojeny nějaké membrány či kožní vaky, jež by mu umožňovaly vydávat hlasité zvuky. Jak víme, hřebínky hadrosauridů byly duté a byly napojeny na nozdry a vlastně, pokud to hodně zjednodušíme, i na hlasivky. Proto také například takový Parasaurolophus zněl tak jak zněl. Vtáhl nozdrami vzduch do dutého hřebene, použil hlasivky a vydal charakteristický, dunivý zvuk. U ostatních hadrosauridů k tomu docházelo obdobně.

V roce 1990 vyjádřili Jack Horner a David Weishampel nesouhlas s tsintaosaurovým vzhledem. Domnívali se, že ona čtyřicet centimetrů dlouhá kost, onen hřebínek, je pouze zlomenou nosní kostí. To by znamenalo, že Tsintaosaurus neměl na hlavě žádný hřebínek. Vlastně podle nich nemělo jít o odlišný rod, ale o synonymum již známého rodu Tanius, který tedy žádný hřebínek na hlavě rozhodně neměl.

Ale francouzský paleontolog Eric Buffetaut v roce 1993 potvrdil, že Tsintaosaurus skutečně byl vybaven touto vzpřímenou strukturou. Navíc byl v té době znám i druhý exemplář, který to dokázal. Tsintaosaurus měl tedy zajištěno, že je jako rod platný.

V roce 2013 vědci Albert Prieto-Márquez a Jonathan Wagner došli k závěru, že tento výstupek byl pouze zadní částí většího hřebínku, který začínal z hlavy vybíhat už na špičce čenichu. Byl sice vertikální, ale byl trochu více skloněn dozadu. Naprostá vertikálnost výstupku, se kterou byl dříve Tsintaosaurus rekonstruován, byla skutečně výsledkem poškození kosti při fosilizaci.

Podle těchto dvou vědců byl Tsintaosaurův "mnohem komplexnější" hřebínek také dutý, nacházely se v něm tedy jakési "chodbičky", kterými mohl proudit vzduch. Hřeben byl také spojen s nosní dutinou, jako u ostatních hadrosauridů.

Strukturou hřebínku se však Tsintaosaurus od ostatních lambeosaurinů přece jen lišil...

Zdroje obrázků:
1. https://dino.wikia.com/wiki/Tsintaosaurus
2. https://sites.google.com/site/luniverdesdinosaures/le-tanius
3. https://en.wikipedia.org/wiki/Tsintaosaurus#/media/File:Tsintaosaurus-spinorhinus-steveoc86.png