Vyhynulí příbuzní novozélandské hatérie

Jednou z knih, jež jsem dostal letos k Vánocům, o čemž jsem se již zmínil v článku o mravencích legionářích na Blogorgonopsidu, je publikace Nigel Marven's Giant Creepy Crawlies, vydaná v roce 2000. Jde o takový malý doplněk ke stejnojmennému dokumentárnímu speciálu, vysílanému na ITV v roce 2001. Pokud jste jej neviděli, rozhodně doporučuji. Nature doesn't come much creepier!

Avšak jednou z hvězd dokumentu zaměřeného především na bezobratlé byl i novozélandský endemit, obratlovec, vlastně plaz, relikt z doby dinosaurů, kterého Nigel toužil spatřit celý svůj život, a právě při natáčení Giant Creepy Crawlies se mu to povedlo. Stanul tváří v tvář s tuatarou nebo též hatérií. Dnes žijí dva druhy hatérií, a jak víme, jsou kriticky ohroženy. Těmto plazům se daří přežívat jen na ostrovech, na něž se nedostaly krysy nebo další savci přivezení Evropany na Nový Zéland. Hatérie jsou také posledními přežívajícími zástupci starobylého řádu plazů nazvaného Rhynchocephalia.

Právě o nich jsem se rozhodl napsat. Dnešní hatérie jsou velice zajímavé; žijí jen na několika izolovaných ostrovech, jsou dlouhověké, mají tzv. "třetí oko", s jehož pomocí vnímají světlo... Ale co jejich vyhynulí příbuzní? O pravěkých bratrancích a sestřenicích hatérií se často mluví, ovšem ne vždy je jim věnována velká pozornost.

Jedním z nejstarších rynchocephaliánů je Gephyrosaurus, leguánu podobný plaz, který žil v Anglii a Walesu před 195 miliony let v rané Juře. Kosti odkryté v anglickém Somersetu se každopádně datují do pozdního Triasu. Byl to s velkou pravděpodobností čtyřnohý hmyzožravec. Odborníci se domnívají, že se mu zuby obměňovaly po celý život; když jeden zub vypadl, nahradil ho další a tak dále...

Dalším zajíavým rhynchocephaliánem byl Diphydontosaurus, který žil v Triasu, v době před 231 až 200 miliony let. Jeho fosilie byly nalezeny v Anglii a v Itálii. Tato potvůrka měřila jen 10 centimetrů. Pro srovnání, dnešní tuatara je osmkrát delší, a Diphydontosaurus byl zřejmě nejmenším rhynchocephaliánem všech dob.

Již třetím zde uvedeným (alespoň částečně) britským příbuzným hatérie byl Homoeosaurus. Žil v období Jury, před zhruba 145 miliony let. Kromě Anglie je znám i z Francie a Německa. Byl popsán roku 1847, dříve byl omylem považován za Protorosaura (popsaného roku 1830), což byl však archosauromorf zřejmě nepříbuzný tuatarám.

Z Francie a Německa pochází Saphaeosaurus, opět jurský sphenodont dosahující délky 70 centimetrů. Lebku měl podstatně delší a užší než Homoeosaurus. Oba si byli blízce příbuzni.

Dnešní tuatara je dravcem. Požírá cvrčky, brouky, pavouky, žáby a malé ještěry. Přiživuje se i na vejcích mořských ptáků, hnízdících na ostrovech, kde žije. Avšak Toxolophosaurus z rané Křídy, jehož ostatky byly odkryty ve formaci Kootenai v americkém státu Montana, byl býložravý. Jasně o tom vypovídají nalezené zuby.

Ve stejnou dobu, kdy žil na severoamerickém kontinentu Toxolophosaurus, se planinami a lesy Argentiny proháněl Priosphenodon, malý, opět býložravý příbuzný hatérie. Měl prodloužené čelisti a zuby typické pro býložravce.

S koncem druhohor se počet zástupců řádu Rhynchocephalia velice zúžil. Výsledkem je, že v období Holocénu již žijí pouze dva druhy: Sphenodon punctatus a Sphenodon guntheri.

Zdroje:
1. https://en.wikipedia.org/wiki/Gephyrosaurus#/media/File:Gephyrosaurus_NT_small.jpg
2. https://en.wikipedia.org/wiki/Diphydontosaurus#/media/File:Diphydontosaurus.jpg
3. https://en.wikipedia.org/wiki/Homoeosaurus#/media/File:Homoeosaurus.jpg
4. https://en.wikipedia.org/wiki/Sapheosaurus#/media/File:Sapheosaurus_thillierei.JPG
5. https://en.wikipedia.org/wiki/Priosphenodon#/media/File:Priosphenodon_NT_small.jpg
6. https://animalplanetsthemostextreme.wikia.com/wiki/File:Tuatara.jpg

Jak je to vlastně s tsintaosaurovým hřebínkem...

Dnes okolo čtvrt na šest jsem si po dnu plném zajímavých činností, od psaní fikce (Lovci kryptidů aj.) až po fotografování jemně zasněženého lesa, dal večeři a při ní si začal pročítat knížku Dinosauři - Průvodce stopaře, kterou v ČR vydalo nakladatelství Svojtka & Co v roce 2014. Kniha obsahuje mj. spoustu rekonstrukcí dinosaurů od Jamese McKinnona, jednoho z mých oblíbených paleoartistů.

Nalezl jsem stránku o Lambeosaurovi a něco málo si o něm přečetl. Na rekonstrukci v této knížce vypadá tak, že jeho typický sekyrkovitý hřebínek umístěný na vrcholku hlavy je vidět zepředu. Vypadá tedy spíše jako osten, vyčnívající z hlavy. Tak jsem si vzpomněl na hadrosaurida rodu Tsintaosaurus. Donedávna se jeho model od společnosti CollectA vyjímal na knihovničce v mém pokoji, v současnosti je nahrazen Gigantspinosaurem od stejné společnosti... Tsintaosaurus je jedním z mých oblíbených kachnozobých dinosaurů. Žil v období Křídy před 70 miliony let na území Číny, dosahoval délky 8,3 metrů a vážil 2,5 tuny. Byl to vegetarián, který stejně jako jeho příbuzní okusoval vegetaci svým výrazným "kachním zobákem", ve kterém se nacházely tzv. baterie zubů. Měl jich tam tisíce, a celý život se obměňovaly.

Tsintaosaurus dlouho vědce mátl. Nebo spíše to byl jeho hřebínek, co je tolik mátlo. Tsintaosaurus byl popsán roku 1958. A to na základě nálezu exempláře, který měl u hlavy čtyřicet centimetrů dlouhou kost, která byla paleontology a těmi, kdo stáli za jeho rekonstrukcí, umístěna na zadní část čenichu zvířete. Z Tsintaosaura se tedy stal jakýsi "dinosauří jednorožec". Hřebínek měl být pouze podlouhlým výstupkem, i na něj mohly být napojeny nějaké membrány či kožní vaky, jež by mu umožňovaly vydávat hlasité zvuky. Jak víme, hřebínky hadrosauridů byly duté a byly napojeny na nozdry a vlastně, pokud to hodně zjednodušíme, i na hlasivky. Proto také například takový Parasaurolophus zněl tak jak zněl. Vtáhl nozdrami vzduch do dutého hřebene, použil hlasivky a vydal charakteristický, dunivý zvuk. U ostatních hadrosauridů k tomu docházelo obdobně.

V roce 1990 vyjádřili Jack Horner a David Weishampel nesouhlas s tsintaosaurovým vzhledem. Domnívali se, že ona čtyřicet centimetrů dlouhá kost, onen hřebínek, je pouze zlomenou nosní kostí. To by znamenalo, že Tsintaosaurus neměl na hlavě žádný hřebínek. Vlastně podle nich nemělo jít o odlišný rod, ale o synonymum již známého rodu Tanius, který tedy žádný hřebínek na hlavě rozhodně neměl.

Ale francouzský paleontolog Eric Buffetaut v roce 1993 potvrdil, že Tsintaosaurus skutečně byl vybaven touto vzpřímenou strukturou. Navíc byl v té době znám i druhý exemplář, který to dokázal. Tsintaosaurus měl tedy zajištěno, že je jako rod platný.

V roce 2013 vědci Albert Prieto-Márquez a Jonathan Wagner došli k závěru, že tento výstupek byl pouze zadní částí většího hřebínku, který začínal z hlavy vybíhat už na špičce čenichu. Byl sice vertikální, ale byl trochu více skloněn dozadu. Naprostá vertikálnost výstupku, se kterou byl dříve Tsintaosaurus rekonstruován, byla skutečně výsledkem poškození kosti při fosilizaci.

Podle těchto dvou vědců byl Tsintaosaurův "mnohem komplexnější" hřebínek také dutý, nacházely se v něm tedy jakési "chodbičky", kterými mohl proudit vzduch. Hřeben byl také spojen s nosní dutinou, jako u ostatních hadrosauridů.

Strukturou hřebínku se však Tsintaosaurus od ostatních lambeosaurinů přece jen lišil...

Zdroje obrázků:
1. https://dino.wikia.com/wiki/Tsintaosaurus
2. https://sites.google.com/site/luniverdesdinosaures/le-tanius
3. https://en.wikipedia.org/wiki/Tsintaosaurus#/media/File:Tsintaosaurus-spinorhinus-steveoc86.png

Uvítání

Zdravím všechny návštěvníky tohoto blogu!
Možná jste už někdy navštívili můj blog www.blogorgonopsid.blog.cz, a možná jste tu právě proto, že byl nyní rozšířen o tento blog. Web Blogorgonopsid jsem založil před více než devíti lety, a jeho název vznikl složením slov Blog a Gorgonopsid, tedy Blogorgonopsid. O více než devět let později je na čase přijít s něčím novým, a tak je tu Blogorgonopsid Diaries, nebo též Blogorgonopsidiaries.

Přemýšlel jsem, jaký název by takový doplněk i zcela nový web měl mít, a vzpomněl jsem si na svého hrdinu, australského "lovce krokodýlů" Steva Irwina, který bohužel od roku 2006 není mezi námi. Jeho dokumentární seriál se jmenoval The Crocodile Hunter. Jeden spin-off se pak jmenoval The Crocodile Hunter Diaries... A tak se slovo Diaries připojilo ke slovu Blogorgonopsid. Název naprosto vystihuje, k čemu tento blog vlastně bude.

Zatímco na Blogorgonopsidu se věnuji psaní o různých pravěkých i současných zvířatech, o dokumentech o přírodě nebo také psaní příběhů, na tomto blogu se zaměřím na něco jiného. Bude to takový deník, ale nebude se týkat mého života nebo mých cest. Zaměří se na to, co nového jsem se dozvěděl o věcech, zvířatech, rostlinách, událostech, které mě zajímají. Když mě náhodou něco zaujme a donutí mne to k tomu, abych si o tom či onom zjistil více a rozšířil si tak své znalosti, napíši o tom článek na tento blog. Mnoho článků zde nebude, možná nastanou měsíce, kdy ani žádný nenapíši. Ale přesto zde tyto stránky budou, a já se k nim čas od času budu vracet...

Pevně doufám, že se Vám blog Blogorgonopsid Diaries, nebo Blogorgonopsidiaries, bude líbit. :-)

Autor