30. duben 2021 byl pro mne velmi pěkným dnem. Měl jsem totiž pokoj od obvyklých starostí, které mne i v těchto podivných časech sužují a vyčerpávají, a tak jsem si, izolován v obývacím pokoji od zbytku světa, udělal malý maraton dokumentů se Stevem Irwinem. Jedna z epizod Lovce krokodýlů (The Crocodile Hunter), na kterou jsem se přinejmenším už podruhé v životě díval, pojednávala o lemurech (Last Primates of Madagascar, 2001) a zatímco jsem se při ní ládoval polomáčenými sušenkami, napadlo mě, že bych mohl na Blogorgonopsid Diaries napsat o některých vyhynulých příbuzných těch roztomilých a bohužel mnohdy ohrožených madagaskarských primátů. A tak, jen pár hodin před koncem letošního dubna, je tu o nich článek!
Na lemury lze nahlížet z několika pohledů. Můžeme je chápat jako nadtřídu Lemuroidea, která zahrnuje 8 čeledí, 15 rodů a asi 100 žijících druhů, anebo zástupce lemurovitých denních (Lemuridae, 21 žijících druhů) a lemurovitých nočních (Lepilemuridae, asi 26 žijících druhů). Kromě nich jsou dalšími čeleděmi nadtřídy Lemuroidea také makiovití (Cheirogaleidae, 34 druhů), ksukolovití (Daubentoniidae, 1 druh) a indriovití (Indriidae, 19 druhů). Známy jsou jinak také tři vyhynulé čeledi: Palaeopropithecidae z pozdního miocénu až holocénu, Megaladapidae z pleistocénu až holocénu a Archaeolemuridae, též známá ze čtvrtohor. Mnohé ze zástupců těchto tří čeledí bychom mohli označit za subfosilní lemury; jejich pozůstatky jsou staré jen několik století či tisíciletí, ale bohužel jsou už pryč - ztraceni v hlubinách času.
Prvním pravěkým lemurem, kterému můžete potřást rukou (vlastně nemůžete, promiňte - je vyhynulý), je Babakotia radofilai. Žila v epochách pleistocénu a holocénu, a vyhynula někdy během stupně northgripp (ten končí asi 2250 let před začátkem našeho letopočtu). Jedná se o zástupce čeledi Palaeopropithecidae. Podobně jako její příbuzní z této čeledi, i ona byla takovou směsicí lemura s lenochodem (čeleď je ostatně anglicky nazývána sloth lemurs). Měla dlouhé přední končetiny (o 20 % delší než zadní), zahnuté prsty, poněkud dosti pohyblivou pánev a lebku stavěnou robustněji, než jakou mají kupříkladu indriovití. Těm, a dalším paleopropitecidům, se podobala i chrupem. Byla středně velkým lemurem, vážícím 16 až 20 kilogramů, s lebkou dlouhou 14,4 centimetru a se 30 zuby. Trávila zřejmě naprostou většinu svého času na stromech, kde požírala listy (byla striktně folivorní, listožravá).
Její bratránek Palaeopropithecus, popsaný jednadevadesát let před ní (v roce 1899), mohl přežít až do období mezi lety 1300 a 1620 našeho letopočtu. Známy jsou tři druhy (P. ingens, P. maximus a P. kelyus), a všechny byly podstatně větší než Babakotia. Palaeopropithecus vážil v průměru 45 až 54 kilogramů. Dentální morfologie poukazuje na to, že byl zřejmě také folivorem, a neživil se žádnými terestrickými rostlinami (například trávami). Jinak však mohl být i fruktivorní, a živit se tedy plody svých domovských stromů; P. kelyus měl dokonce stoličky uzpůsobené k rozmělnění oříšků a tvrdých semen. Palaeopropithecus byl poměrně aktivním primátem, rozhodně nebyl pomalý jako lenochodi, i když je mohl svým vzhledem připomínat (tento vzhled je u paleopropitecidů pochopitelně výsledkem konvergentního vývoje). Avšak podobně jako lenochodi, i on se pohyboval po větvích zavěšen zády k zemi.
Jediným rodem z čeledi Megaladapidae je nepříliš překvapivě Megaladapis, zahrnující dva podrody; Megaladapis s druhy M. madagascarensis a M. grandidieri, a Peloriadapis s druhem M. edwardsi. Jednalo se o poměrně dosti velké lemury, vážící až 50 kilogramů a měřící 1,3 až 1,5 metru. Mozek měli asi třikrát až čtyřikrát větší než kočka, což je však v porovnání s velikostí mozku ostatních lemurů poměrně dosti málo. Megaladapis se od ostatních zástupců nadtřídy Lemuroidea lišil ještě v mnohém dalším. Jeho tělo bylo stavěno podobně jako tělo koaly, ale s dlouhýma, lemuříma rukama a nohama. Lebka tohoto primáta byla skutečně obdivuhodná; jeho obličej se nepodobal žádnému dalšímu lemurovi, ani jinému primátovi. Z čelistí, připomínajících spíše ty kraví než lemuří či dokonce lidské, mu vylézaly dlouhé špičáky. Čenich měl velký, a postupně se zužoval. Lidé se s tímto zřejmě striktně folivorním primátem setkali, a mohli se podílet na jeho vyhubení. Vypadá to, že podobně jako ostatní obří lemuři vyhynul Megaladapis teprve někdy před 500 až 600 lety (jen pro doplnění, člověk vkročil na Madagaskar asi před 2300 lety). Kdo ví, jaké to muselo být pohlížet tomuto zvláštnímu tvorovi do tváře. Jaký byl asi jeho hlas? Lišil se i jím tolik od všech ostatních lemurů? Kdo ví. My už se to nikdy nedozvíme.
A co ta třetí čeleď, Archaeolemuridae? Proč nezačít rovnou u rodu Archaeolemur? Popsány byly dva druhy, A. edwardsi a A. majori. Tito lemuři byli na Madagaskaru docela dosti hojní a také poměrně dosti rozšíření (na rozdíl třeba od babakotie, která je známa pouze ze dvou lokalit v severní části ostrova), ale pak z jakéhosi důvodu - a podíl na tom mohl mít lov lidmi - mezi lety 1047 a 1280 zcela vymizeli. Archaeolemur je v podstatě jedním z nejmladších subfosilních lemurů. Byl to semiterestrický primát, žijící částečně na zemi, částečně na stromech; není těžké si představit skupiny těchto primátů, pochodující po zemi jako lemuři kata. Živil se savanovými rostlinami a jejich semeny. Jeho zvětšené špičáky se dokonale hodily k rozkousnutí nebo odstranění tvrdých obalů těchto semen či plodů. Tělesná hmotnost archeolemura se pohybovala mezi 15 až 35 kilogramy.
Druhým a zároveň po archeolemurovi jediným dalším zástupcem čeledi Archaeolemuridae je Hadropithecus stenognathus. Ze všech nedávno vyhynulých lemurů patří k těm nejméně prostudovaným, a to kvůli skorým fosilním nálezům. Tvar jeho zubů prozrazuje, že se živil semeny a nízko rostoucími rostlinami. Celkově byl stavěný jako gorila, a byl terestrický či semiterestrický. Hmotnost hadropiteka se pohybovala mezi 27 až 35 kilogramy.
Dříve se předpokládalo, že archeolemuridi byli blízce příbuzní lemurovitým denním, ale pozdější výzkum (viz tato studie L. Orlanda a jeho kolegů z roku 2008) ukázal, že jejich nejbližšími příbuznými byli ve skutečnosti indriovití a paleopropitecidi. Archaeolemur i Hadropithecus byli kvadrupedové, po dvou se zřejmě příliš často nepohybovali, ani k tomu nebyli stavěni (zatímco Hadropithecus byl stavěný jako gorila, Archaeolemur tvarem těla trochu připomínal paviána). Podle T. M. Ryana a jeho kolegů (viz tato studie) nebyli ani tak svižní a hbití jako kočkodanovití (Cercopithecidae), často nazývaní opice Starého světa.
Tady ale naše přehlídka nedávno vymřelých lemurů nekončí. Ještě někdy okolo roku 1000 našeho letopočtu žili na Madagaskaru poslední zástupci pozoruhodného lemuroida Daubentonia robusta, který je s ksukolem ocasatým (Daubentonia madagascariensis) jediným dalším zástupcem čeledi Daubentoniidae. Ačkoliv se svému dodnes žijícímu bratránkovi s poněkud děsivým vzhledem morfologicky dosti podobal, byl alespoň dvakrát tak velký - alespoň tedy podle nalezené čelisti a čtyř špičáků. Kromě nich byla nalezena také jeho holenní kost. Tento obrovitý ksukol žil na jihu a na jihovýchodě Madagaskaru, tedy tam, kde nežije ksukol ocasatý; ten je doma primárně ve východní části ostrova, ale i na jeho severu a severozápadě.
Bez lemurů si nelze Madagaskar představit. Tito primáti, vyskytující se endemicky na něm, mu zkrátka dávají jakési nezaměnitelné aroma. Je velká škoda, že se nemůžeme setkat s těmi z nich, kteří vymřeli teprve před několika stovkami či tisíci roků - každý milovník přírody by jistě rád věděl, jaký vlastně byl ten obří ksukol nebo jak opravdu vypadali ti koalí a lenochodí lemuři. Bohužel je však již zachránit nemůžeme. Tato zvířata vymřela, některá i z přičinění našeho druhu. To ovšem neznamená, že podobně musí dopadnout druhy, které ještě žijí. Osm z jednadvaceti druhů lemurovitých denních je kriticky ohrožených, a žádný zástupce této čeledi není klasifikován jako málo dotčený. Je mnoho lidí, kteří usilují o zachování a rozšíření madagaskarských pralesů a zachování jejich unikátních živočichů, včetně lemurů. Potřebují však i naši podporu. Pokud narazíte na internetu na nějakou petici týkající se zachování madagaskarské přírody, podepište ji, prosím. Můžete také darovat peníze neziskovým společnostem, jež se snaží lemury a jejich domovinu chránit.
Zdroje obrázků:
