Možná to bylo právě mnoho vět o zmijích útočných z této zajímavé publikace, co mě přimělo opět si o jednom z nejslavnějších afrických hadů něco najít. Zmije útočná je klasika, a mohl bych o ní z paměti napsal velice dlouhý článek (ačkoliv by nebylo od věci se potom raději někam kouknout, a všechno si hezky ověřit). Ale přesto jsem se o ní chtěl na Blogorgonopsid Diaries zmínit... Ovšem, chtěl jsem napsat o něčem "novém", o něčem, co jsem o tomto druhu ještě nevěděl...
A pak mne napadlo... Není náhodou zmijí útočnou, kterou znám, o které jsem toho tolik četl a viděl v dokumentech, jen ten poddruh Bitis arietans arietans? Ano! Ale co ten druhý, Bitis arietans somalica? Vždyť o něm se skoro nikde nepíše! Dokonce ani na internetu o něm toho tolik nedohledáte... Ne že by se tak dramaticky lišil od B. a. arietans, ale přece jen... A tak se zrodil nápad na tento článek.
Somálský poddruh zmije útočné skutečně není tak moc známý. Může za to především jeho areál rozšíření; vyskytuje se pouze na Somálském poloostrově. Obývá Somálsko (včetně ostrova Coiama), východ Etiopie a sever Keni. Žije v místech, kam se herpetologové nevydávají ve velkém množství... Popsal ho anglický zoolog Hampton Wildman Parker v roce 1949; 129 let poté, co jediný další poddruh, již zmíněný B. a. arietans, popsal (v podstatě celkově jako druh B. arietans) německý přírodovědec Blasius Merrem. Místo, odkud pocházel exemplář, na základě kterého tento poddruh popsal, zmínil Parker jako "Bohodle, 640 metrů nad mořem, Somálsko".
Zástupci tohoto poddruhu mohou být dosti velcí. Maximální délka, které můžou dosáhnout, se rovná 1,9 metru. Takto velcí jedinci se údajně vyskytují hlavně na severu Keni. Největší jedinci druhého poddruhu přitom obvykle dosahují délky okolo metru i více, případně 1,5 metru. To ale neznamená, že by somálský poddruh byl větší. Právě jedinci ze Somálska se velikostně celkem rovnají svým více rozšířenějším příbuzným ze zbytku kontinentu.
Co se týká jedu a jeho účinnosti, není zde velký rozdíl; vlastně žádný. Zmije útočná má masivní jedové žlázy, které dodávají její hlavě trojúhelníkovitý tvar, ostatně jako u většiny zmijovitých. Jedové aparáty umístěné v přední části horní čelisti může vyrotovat vpřed, pokud útočí na kořist nebo na nepřítele. Jed není jen cytotoxický, ale také hemotoxický, a způsobuje mimojiné vnitřní krvácení. Uštknutí může být smrtelné, ale v některých případech zmije útočná uštkne a nevypustí do rány jed; říká se tomu "dry bite". Had si tak jednoduše ponechává jed pro svou kořist; důkaz pro všechny, že jed u hadů funguje primárně k zneškodnění kořisti, a až sekundárně může být užit v sebeobraně.
Jed zmije útočné, včetně té somálské, patří mezi nejtoxičtější jedy mezi zmijovitými. Myš může zabít během pár vteřin už 0,35 miligramu na kilogram, což je opravdu malinké množství.
Somálský poddruh charakterizuje jeho zbarvení; kůže většiny jedinců je temnější. Samozřejmě je zde jakási variabilita, stejně jako u druhého poddruhu, ale tento fakt přece jen platí. Zástupci B. a. arietans jsou většinou světleji zbarveni. Některí somálští jedinci, jako např. ten vyobrazený na prvním obrázku, mohou být až tmavě modří.
Zde srovnání:
B. a. somalica
B. a. arietans
Toto samozřejmě není pravidlem; existují i světlí zástupci B. a. somalica, a tmaví B. a. arietans.
Nejvíce se však B. a. somalica od druhého poddruhu liší subkaudálními šupinami. Charakterizuje je kýl; tzn. středem každé šupiny probíhá znatelný výběžek (na dotyk jsou tyto šupiny hrubé). Česky se subkaudálním šupinám říká také podocasové šupiny.
Zdroje obrázků:
