V pátek 27. listopadu 2020 oslavil své 60. narozeniny můj oblíbený televizní průvodce přírodou Nigel Marven, a já mu samozřejmě nejen na Blogorgonopsidu popřál vše nejlepší k těmto nádherným kulatinám. Nigelovým nejnovějším seriálem je Divoká Střední Amerika (Nigel Marven's Wild Central America), čtyřdílný cyklus složený ze samostatných pětačtyřicetiminutových snímků, z nichž každý pojednává o přírodě vybrané středoamerické země. V červenci jsem na Viasat Nature sledoval Divokou Kostariku (Wild Costa Rica), a byl jsem jí prostě naprosto nadšen. Když jsem tak přemýšlel, o čem bych na úplném konci listopadu napsal na Blogorgonopsid Diaries, vzpomněl jsem si na jednu velice zajímavou lokaci, kterou Nigel, Mike a Roger (Nigelův štáb bývá vždycky malý) navštívili při natáčení Divoké Kostariky. Vzhledem k tomu, že jsem se tento měsíc na Blogorgonopsidu hodně věnoval evropské přírodě, už jen tím, že jsem stříhal klipy z letošní série Autumnwatch a každý týden minimálně jedním z nich doplnil své příspěvky, řekl jsem si... Proč se trochu nevzdálit od domova, a když už začíná mrznout, nesnít trochu o tropické přírodě? A tak Vám pár hodin před skončením posledního listopadového dne předkládám svůj článek o rezervaci Pacuare...
Reserva Natural Pacuare nebo zkrátka Pacuare Reserve je krásnou přírodní rezervací na karibském pobřeží Kostariky, nacházející se zhruba na půli cesty mezi vesnicemi Barra del Parismina a Doce Millas. Byla založena v roce 1989. Zabírá území o 800 hektarech (ačkoliv některé zdroje uvádějí i 1000 hektarů; oficiální stránky rezervace nicméně uvádějí osm stovek), a je domovem více než 270 druhů obratlovců, z nichž přinejmenším 200 tvoří úžasní neotropičtí ptáci. Dále je domovem 32 druhů savců, včetně jaguárů amerických (Panthera onca). O rezervaci se starají členové projektu Ecology Project International, na výzkumu místních kočkovitých šelem se podílí organizace Panthera, a v posledních letech se v ní zkoumání kožatek velkých (Dermochelys coriacea) věnovali také australští vědci. Jedná se zároveň o jedno z nejdůležitějších hnízdišť tohoto plaza - největšího druhu mořské želvy, a živočicha, kterého IUCN klasifikuje jako ohrožený druh.
Na výzkumu kožatek, které se na pláže Pacuare vrací klást vejce, se podílela Marga López Rivas, jež na základě výsledků studií provedených v rezervaci získala doktorát. Publikovala studie zabývající se vlivem umělého světla na schopnost malých kožatek najít po vylíhnutí cestu k moři, vliv pobřežní eroze a vzniku dun na hnízdní chování samic, a celkové populační trendy místní populace těchto plazů. V roce 2016 zdejší kožatky studoval doktor Sean Williamson z australské Monash University, přičemž se zabýval vlivem kyslíku na vejce mořských želv. Každé hnízdní období od roku 1991 dochází na pláži v Pacuare k monitoringu mořských želv; dohled nad pláží snížil pytlačení na 1 %. Ilegální sběr vajec je jedním z největších problémů, se kterými se mořské želvy potýkají. A výzkum doktorky Rivas dokázal, že umělé světlo zodpovídá za dezorientaci čerstvě vylíhlých želviček, což ještě snižuje jejich schopnost zamířit do moře - uvědomme si, že pytláci své úlovky vždy hledají s pomocí baterek, tudíž vylíhlá kožatčí mláďata mohou vždy nepříjemně překvapit a snížit jejich už tak malou šanci na přežití. Pracovníci Pacuare Reserve a dobrovolníci z Ecology Project International se snaží tomu všemu zabránit.
I tak se ale vylíhne jen průměrně 23 % všech vajec nakladených divokými kožatkami, přičemž pouze 1 z 1000 nebo (údaje se liší) jen 1 ze 10 000 mláďat se dožije dospělosti. V rezervaci Pacuare je samozřejmě kožatkám pomáháno s rozmnožováním jako v mnohých jiných částech světa; hnízda jsou přemístěna na bezpečnější místa, ohraničená sítěmi odolnými proti hmyzu, a s teploměrem. Údaje o teplotě a vlhkosti v novém hnízdě jsou odesílány do výzkumné stanice vždy každé dvě hodiny. Taková chráněná hnízda jsou obvykle velice úspěšná, co se počtu vylíhlých želviček týče - "míra úspěšnosti" líhnutí vajec je rovná 73 %. V rezervaci Pacuare se do října 2020 vylíhlo už 36 000 mořských želv. Počet samic kožatek vzrostl v Pacuare za poslední dvě desetiletí o 6 %, kdežto ve zbytku pobřežních oblastí Kostariky se za stejnou dobu snížil o naprosto šílených 87 %. To jsou tedy statistiky zveřejněné Ecology Project International, jež dokazují, jak velký význam péče o kožatky a další druhy mořských želv v rezervaci Pacuare vlastně má.
Písečná pláž, která se nachází na území rezervace, měří 6 kilometrů. Zbytek tohoto přírodního klenotu je tvořen tropickým deštným pralesem, a ten je domovem některých velice zajímavých a mnohdy ohrožených živočichů. Mezi nimi jsou tři druhy primátů; malpa kapucínská (Cebus imitator), chápan středoamerický (Ateles geoffroyi) a vřešťan pláštíkový (Alouatta palliata). Etologický program zaměřený na kognitivní funkce těchto opic probíhá v rezervaci již několik let. Věnují se mu studenti a členové Ecology Project International se zaměřením na primáty, ale trochu překvapivě třeba i ti se zaměřením na kočkovité šelmy.
Vřešťan pláštíkový je zranitelným druhem, na který má neblahý vliv neustálé kácení pralesů. Jedná se o primáta velice důležitého pro ekosystém, neboť svým trusem rozšiřuje po pralesích semena rostlin. Fragmentace pralesů jej připravuje o domov, o teritoria pro jednotlivé skupiny, o potravu... Pacuare je jedním z mála území ve Střední Americe, kde se těmto primátům daří docela obstojně. To chápan středoamerický je už přímo ohroženým druhem, též z důvodu ztráty přirozeného prostředí. Zároveň je však chytán prodejci "divokých domácích mazlíčků". Reprodukční turnover tohoto druhu má velice nízkou hodnotu, jeho ochrana je tedy docela oříškem; populace rostou i na chráněných územích zkrátka velice pomalu. Malpy, proslavené svou schopností užívat k louskání ořechů nástroje v podobě kamenů i svou rolí v Pirátech z Karibiku (tou talentovanou herečkou, jež ztvárnila postavu Jack the Monkey ve filmové sérii byla Chiquita, i když se o svou roli dělila se samečkem Pablem... kruci, dost už amerických filmů!), naopak výrazně ohroženy nejsou, nelze však vyvrátit, že na ně deforestace má negativní dopad.
Obdobně jako většina latinskoamerických přírodních rezervací, i Pacuare je pravým rájem pro pozorovatele ptáků. Výčet druhů by zde zabral až příliš mnoho místa; snad uveďme jen jednoho z nejvýznamnějších zástupců zdejší avifauny, neotropickou volavku agami (Agami agami). Je to středně velký zástupce čeledi volavkovitých, vyskytující se od Střední Ameriky po Brazílii a Peru (byl mimochodem zaznamenán i ve výšce 2600 metrů nad mořem v peruánských Andách), a je to ohrožený druh, stále zbavovaný svého přirozeného prostředí. Není to vyloženě pralesní pták; jako ostatní volavky žije v mokřadech, v mangrovech, případně však i u lesních potoků a řek. Ve středu rezervace Pacuare se nachází laguna, a na té je malý ostrůvek, kde se volavky agami rády shromažďují. Proč? Protože se tam rozmnožují; jedná se o jediné hnízdní území tohoto druhu na celém karibském pobřeží Kostariky! Jejich monitoring je nesmírně důležitý. Zaměstnanci rezervace je chodí sledovat a sbírat data dvakrát týdně. V celé Kostarice nenajdete horčejší místo pro tohoto vzácného opeřence!
Nížiny na východním pobřeží Kostariky jsou jedním z posledních středoamerických útočišť vzácné velké kočky, která už byla zmíněna výše - jaguára. Odborníci z organizace Panthera nastražili po celé rezervaci kamerové pasti, jež zaznamenávají pohyb a počty jaguárů, což je velice důležité. Jaguáři to nemají lehké nikde, kde žijí - bývají pronásledováni, jako by to byli démoni. A středoamerická populace si toho vytrpěla až příliš. Návštěvníci Pacuare však jaguáry milují, a aby na ně nikdy nezapomněli, byl jeden z luxusních příbytků pro turisty na Pacuare River pojmenován Jaguar Villa.
Výzkum jaguárů v rezervaci Pacuare probíhá od roku 2008, přičemž je podporován Universidad Nacional de Costa Rica. Návštěvníci rezervace měli v minulosti možnost přispět jaguářímu projektu finančním darem. V současnosti již takové dary nejsou nutné, neboť výbava k monitoringu pacuarských jaguárů již byla zakoupena. Je-li však nějaká středoamerická kočka v rezervaci mnohem početnější, pak je to ocelot (Leopardus). Ti jsou vídáni mnohem častěji, než vzácní jaguáři.
Rezervace Pacuare je nádherným místem a jednou z druhově nejbohatších oblastí na karibském pobřeží Kostariky. Podobných území již bohužel na Zemi mnoho není, jak ostatně všichni moc dobře víme. Poštěstí-li se Vám někdy v budoucnu zavítat do Kostariky, určitě se pokuste Pacuare navštívit...
Zdroje obrázků:
