Ovšem co se týká zvířat, která bych oslavoval o Halloweenu, a za která bych asi ven do ulic opravdu vyjít nemohl, přijde mi, že úplně nejlepším kandidátem by byl ďas. Ďasové jsou vskutku pozoruhodnými rybami, a abych řekl pravdu, když jsem byl malý a prohlížel jsem si encyklopedie o zvířatech, vždycky mi při pohledu na fotografie ďasů v sekcích o rybách běhal mráz po zádech. Dnes mi přijdou nikoliv strašidelní, ale spíše fascinující. Je to však ta dětská vzpomínka na to, jak na mne ďas zapůsobil, jak se mne skutečně pokusil vyděsit svým neobvyklým vzezřením, co mě přimělo napsat o něm tento krátký halloweenský speciál na Blogorgopsid Diaries.
Takže jsou to vlastně ďasové? Jsou to ryby tvořící vlastní řád, latinsky nazývaný Lophiiformes, do něhož se řadí 16 až 18 čeledí (informace se liší, taxonomie se neustále mění). Všechny jsou masožravé, a obvykle jsou vybaveny masivními tlamami, schopnými pohltit mnohdy velkou kořist. Druhy žijící na písečném dně mělkých moří většinou loví ze zálohy, skryjí se například v písku, a pak zkrátka jen čekají na proplouvající rybky či korýše, a jakmile se tak stane, vystřelí ze svého úkrytu a svou kořist lapí. Jejich tlama je plná dlouhých, ostrých zubů, podobajících se jedovým zubům. U většiny druhů tlama zabírá většinu přední části jejich těla, respektive hlavy. Dále jsou ďasové schopni roztáhnout nejen své čelisti, ale také samotný žaludek. Díky tomu jsou schopni pozřít potravu, která se velikostně blíží jejich vlastní velikosti. Neděsí vás to? Tak počkejte na další fakta...
Samice mnohých hlubinných druhů ďasů jsou vybaveny luminiscenčním orgánem, jenž v podstatě představuje modifikovanou hřbetní ploutev. Říká se mu esca. S pomocí této svítící anténky, majáčku produkujícího světlo v neuvěřitelně temných, smutných hlubinách oceánů, lákají samce, jsou-li připraveny k páření. Ještě častěji však tento orgán využívají k lákání kořisti. A je obecně známo, že menší organismy jsou jejich světlem lákány právě proto, že je světlo v takových hloubkách opravdu vzácné. Zdrojem luminiscence jsou bakterie, které jsou, řekněme, uvězněny v krystalovém reflektoru, jenž zřejmě tvoří guanin. Je pravděpodobné, že bakterie žijí s ďasy v symbióze.
Jelikož je luminiscenční orgán otevřen, mohou do něj bakterie jednoduše vplout v mořské vodě, a pak se v něm usadit. Při laboratorních experimentech se prokázalo, že bakterie uměle vložené do luminiscenčního orgánu nemusejí vždy produkovat světlo. Záleží tedy na určitých okolnostech v přírodě, aby k tomu docházelo. V orgánu se samozřejmě hladina pH ani tonicita slané vody nemění, což napomáhá bakteriím přežít po velmi dlouhou dobu. Jaký má tento vztah význam pro ďasy jsme si již vysvětlili.
Mezi nejznámější ďasy se řadí například hltavec Wedlův (Bufoceratias wedli), žijící v zóně šera oceánů v hloubce 300 až 1750 metrů. Na zádech nemá jeden, ale hned dva orgány k lákání kořisti. Vskutku pozoruhodný je také velkotlamec východopacifický (Melanocetus eustalus), který žije ve zhruba stejné hloubce na při tichomořském pobřeží Mexika. Podivuhodný je ale i břichatec druhu Thaumatichthys binghami, jehož výskyt byl zaznamenán v hloubce 2532 metrů na západě centrální části Atlantského oceánu. Jeho esca je v některých případech tvořena dvěma, v jiných hned třemi laloky, přičemž jeden z nich připomíná tvarem lidský prst.
Zajímavé jsou také tykadlovky, například slavná tykadlovka Couesova (Cryptopsaras couesii), známá v angličtině pod obecným názvem Triplewart seadevil. Setkáme se s ní v Tichém oceánu. Samice měří 20 až 30 centimetrů, ale samci jsou dlouzí jen 1 až 3 centimetry! Dalo by se říci, že spolu s anakondami je tento druh ryby nejroztodivnějším příkladem pohlavního dimorfismu mezi žijícími tvory. Trpasličí samečci parazitují na samicích, v některých případech je pro samce najít samici tak obtížné, že když se jim to konečně poštěstí, přisají se k jejím šupinám po zbytek svého života. Speciálně uzpůsobenými čelistmi se samci napojí na krevní oběh samice, a v případě, že s ní opravdu žijí jakožto paraziti po zbytek života, jsou plně závislí na živinách obsažených v její krvi. Zajímavé také je, že samci nejsou schopni najít samici podle feromonů; místo toho je evoluce vybavila velkýma očima a takřka dokonalým zrakem, s jehož pomocí jsou schopni samici v temnotě nalézt. Samice nemají příliš dobrý zrak. Také je pravda, že samice tykadlovek přijímají samce již ve velmi raném věku, a zdá se, že jim jejich přítomnost, někdy i po celý život, příliš nevadí...
Ďasové jsou skutečně pozoruhodnými rybami. Myslím, že to není jen jejich vzhled, ale i některé aspekty jejich života, jež jim vysloužily tento příhodný název...
Zdroje obrázků:
1. https://www.nationalgeographic.com/animals/fish/group/anglerfish/
2. https://news.cornell.edu/stories/2018/07/genetics-shed-light-symbiosis-anglerfish-and-glowing-bacteria
3. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:BMC_-_Ceratiidae-Cryptopsaras.couesii.jpg
