neděle 29. září 2019

Tibetští vlci

Včera večer jsem se díval na třetí díl seriálu Expedition with Steve Backshall, který se premiérově vysílal na britském kanálu Dave v létě tohoto roku. Bylo zajímavé sledovat jednoho z mých hrdinů, jak sjíždí dosud nezmapovanou řeku v Bhútánu - v jednu chvíli mu dokonce hrozila smrt! V tomto pořadu se neobjevilo příliš mnoho zvířat, ale co mne zaujalo byla krátká scéna s tibetskými vlky, kteří se náhle objevili na břehu řeky... A tak jsem si řekl, že o nich napíši na Blogorgonopsid Diaries krátký článek...

Vlk tibetský (Canis lupus filchneri) je poddruh vlka, žijící na Tibetské náhorní plošině, na hranicích Tibetu, Bhútánu a Nepálu, a také v čínských provinciích Kan-su a Čching-chaj. Mezi lety 2005 a 2008 byl také pozorován na alpinských plošinách indického národního parku Nanda Devi v podhůří Himálaje. Údajně může vystoupat až do nadmořské výšky 3500 metrů nad mořem, i když častěji se s ním setkáme pod úrovní 3000 metrů nad mořem, a je to poměrně houževnatá, i když štíhlá šelma. O tibetských vlcích se v roce 1900 zmínil už britský přírodovědec Richard Lydekker. Poddruh byl pak popsán německým zoologem Paulem Matschiem v roce 1907.


V roce 2003 prý zbývalo pouze 12 500 jedinců na území Číny, v roce 2015 bylo zvíře umístěno na Červený seznam čínských obratlovců. Je to vzácnost, ale v Číně je tato šelma chráněná, a není tedy možné ji lovit. I tak se čas od času může objevit nějaký ilegální lovec, totiž pytlák, který to riskne a získanou vlčí kožešinu prodá na černém trhu. Nutno však podotknout, že vlčí kůže, kosti či orgány nemají v tradiční čínské medicíně takový význam, jako prášek z tygřích kostí, nosorožčí rohy nebo "pancíř" luskounů.


Podle výzkumů DNA je vlk tibetský blízce příbuzný vlku eurasijskému. Výzkum z roku 2016 ukázal, že tibetská populace této šelmy se snižovala přirozeně v průběhu posledních 25 000 let, kdežto populaci z čínské provincie Čching-chaj se dařilo mnohem lépe. Zřejmě za to mohlo zalednění během posledního glaciálního maxima v pleistocénu. Tibetská populace byla také poněkud izolována od populace žijící v Čching-chaji, a v Kan-su. Tamní tibetští vlci jsou v současnosti výsledkem jakéhosi genetického toku, do kterého se v posledních tisíciletích vložili psi.

Ovšem teď se dostáváme k další zajímavosti. Genetický tok tibetské populace obsahuje ze 2 % genom psa dingo. To dokazuje, že předci obou šelem pocházejí z Eurasie - není to překvapivé, ale každý důkaz se počítá.


Nejčastější kořistí tibetského vlka se stávají domestikované kozy (ze 32%), ovce (30%), jakové (15%) a koně (13%). Nutno podotknout, že ze všech predátorů žijících na Tibetské náhorní plošině a v podhůří Himálaje stojí vlk tibetský za největším počtem zabitých domácích zvířat. Množství koz a koní zabitých sněžnými levharty a rysy ostrovidy není ani zdaleka tak velké. Vlk tibetský stojí za ulovením v průměru 60% obětí z řad dobytka.

Je to však nádherná šelma, a plná ochrana jí (alespoň v Číně) náležitě patří!

Zdroje obrázků:
1. https://www.tripadvisor.co.za/LocationPhotoDirectLink-g659796-d1903809-i194660581-Himalayan_Zoological_Park-Gangtok_East_Sikkim_Sikkim.html
2. https://www.flickr.com/photos/srimoy___b/15235211214
3. http://www.wild-facts.com/2012/wild-fact-281-the-original-best-friend-tibetan-wolf/

Žádné komentáře:

Okomentovat