neděle 3. března 2019

Mihule mořská ve Velkých jezerech

Včera večer jsem si četl knížku "Nigel Marven's Animal Vampires", kterou jsem dostal k Vánocům. Rozhodně ji mohu doporučit - má 96 stránek a přečte se velmi rychle. Nigel je dobrý vypravěč a rozhodně dokáže uvést zajímavé informace. Také můžu doporučit dokument "Bloodsuckers" (též "The Vampire Hunter with Nigel Marven") z roku 2000, jehož doplňkem je právě tato kniha... Při čtení mne velmi zaujala část o mořských mihulích. A jak ukazuje i jmenovaný dokument, mořská mihule se kromě severního a západního Atlantského oceánu vyskytuje i ve Velkých jezerech (Hořejší, Huronské, Michiganské, Erijské a Ontarijské), jež tvoří přirozenou hranici USA s Kanadou.

Jak se mořská mihule, která původně žila v Atlantiku, rozšířila do největších amerických jezer, jež obsahují 20 % vší sladké vody na povrchu Země?

Mihule mořská, v dospělosti dorůstající až 120 centimetrů a vážící i 2,3 kilogramy, se samozřejmě do Velkých jezer nedostala sama. S pomocí člověka, ale bez jeho záměru, se do Velkých jezer dostala až v 80. letech 19. století. Z oceánu se do jezer rozšířila člověkem vytvořenými kanály. Zprvu měly mihule mořské cestu volnou pouze do Ontarijského jezera. Osídlit ostatní jim bránily mocné Niagarské vodopády. Jenže pak roku 1919 došlo ke zdokonalení kanálu Welland. Cesta do ostatních jezer už byla možná. A mihule této příležitosti využily. Ve 30. letech už žily ve všech pěti Velkých jezerech a začaly výrazně decimovat stavy zdejších původních rybích druhů. Všichni ti pstruzi a další ryby, tak důležité pro zdejší ekonomiku, byly náhle zabíjeny mihulemi. Jejich populace doslova explodovala; ve 40. letech už byla Velká jezera domovem přinejmenším milionu mihulí.


Před invazí mihulí bylo z jezer vyloveno 33 000 000 kilogramů pstruhů. Poté, co byla jezera obydlena nevítaným krev sajícím návštěvníkem, snížil se jejich počet na pouhých 66 000 kilogramů. Lovit ryby ve Velkých jezerech se přestalo vyplácet. V době, kdy v jezerech žilo nejvíce mihulí, bylo alespoň 85 % ryb, které nebyly mihulemi zabity, nějak poznamenány jejich útokem. Stovky tisíc lidí přišly o práci...

Mihule mořská je parazitem živícím se sáním krve. Živí se převážně krví ryb. Životním stylem se podobají lososům; vylíhnou se v řece, kde žijí 3 až 17 let a s pomocí štětin v tlamě pouze filtrují vodu. Až když dosáhnou dospělosti, stávají se z nich "rybí vampíři". Toto stádium života trvá jen 12 až 20 měsíců. V moři se obvykle živí krví ryb a paryb velikosti větších žraloků a jen málokdy je zabíjejí. Poté, co se nasají krve, svého hostitele jednoduše opustí. Ve Velkých jezerech však nežijí žádné velké ryby, které by parazitické útoky mihulí přečkaly. Proto většina ryb jimi postižených umírá.

V boji proti invazivním mihulím byly nasazeny prostředky jako sterilizace samců, jed lampricid TFM, který zabíjí pouze mihule, nikoliv však další vodní obyvatele jezer, nebo sběr ammocoet, tedy nedospělých mihulí, a jejich následné zabíjení. V posledních desetiletích se s pomocí těchto a dalších prostředků podařilo dosti zredukovat počty mihulí ve Velkých jezer.

Na původní ekosystém měli tito "rybí vampíři" negativní dopad. Živočišným druhem jsou však velmi zajímavým; ve své původní oceánské domovině se potápějí do hloubky i 4000 metrů a dokáží žít ve vodě o teplotě mezi 1°C až 20°C, což z nich činí poměrně přizpůsobivé tvory. Mají jen jednu velkou černou nozdru. Nemají čelisti, ale uvnitř kruhovité tlamy, kterou se přisávají na své hostitele, mají prstence ostrých zubů. Mihule žijí na naší planetě už alespoň 340 milionů let, i když fosilie raných zástupců řádu Petromyzontiformes se objevily ve fosilním záznamu už v pozdním Devonu, asi před 360 miliony let. Na Zemi žije v současnosti 38 druhů mihulí, z nichž 18, včetně mihule mořské, jsou masožravé.


Zdroje obrázků:
1. https://www.hakaimagazine.com/news/sea-lamprey-love-that-new-baby-smell/
2. http://www.invadingspecies.com/sea-lamprey/

Žádné komentáře:

Okomentovat