Tento rod zahrnuje celkem 5 druhů asijských jezevců. Jejich anglická obecná jména v podstatě prozrazují, kde jednotlivé druhy žijí: Vietnam, Myanmar, Čína, Jáva a Borneo. Jezevec fretkovitý je znám pod anglickým názvem "Bornean ferret-badger", případně též "Everett's ferret-badger" (Melogale everetti), čímž ctí Alfreda Harta Everetta, britského státního úředníka, který ve 2. polovině 19. století sloužil jako administrátor na Borneu, a zároveň byl zapáleným přírodovědcem. Byl to on, kdo jako první do svých sbírek zařadil mrtvého jezevce fretkovitého. Ještě tři roky předtím, než Everett zemřel, ujal se popisu zvířete britský zoolog Oldfield Thomas.
Třetí anglický obecný název "Kinabalu ferret-badger" prozrazuje, v jaké části Bornea tento živočich vlastně žije. Vyskytuje se pouze v horských lesích (1000 až 3000 m. n. m.) v okolí hory Kinabalu, jež je nejen nejvyšším vrcholkem Bornea, ale i celé Malajsie (nachází se v malajském Sabahu). Jezevec fretkovitý tedy obývá Sabah, ačkoliv se má za to, že se vyskytuje i v sousedním Sarawaku, a dále ve státech Brunej a Indonésie, tedy přesněji řečeno v severozápadní části indonéského Kalimantanu.
Patrně jediným chráněným územím, na němž jezevec fretkovitý žije, je Národní park Kinabalu, založený roku 1964, od roku 2000 klasifikovaný jako součást světového dědictví UNESCO. Tato úžasná divočina poskytuje jezevcům dokonalé útočiště. Problémem však je, že počty tohoto druhu klesají.
Důvod k tomu je prostý; kácení pralesů. K tomu na Borneu dochází ve velkém. Prales zkrátka musí ustoupit palmám olejným, ať to divočinu stojí cokoliv. Alespoň tak smýšlejí ti, kteří za touto destrukcí stojí. Mnohé bornejské druhy byly takto dohnány na pokraj vyhynutí. Zvířata, která trpí nejvíce, jsou například orangutani, naši blízcí příbuzní. Jak moc za posledních několik desetiletí počty jezevců fretkovitých poklesly, to není zcela jisté. Ale mnoho jich ubylo, k udání tohoto faktu čísla rozhodně stačí. Problémem je, že jezevec fretkovitý je velmi málo studovaným druhem, a je toho o jeho biologii známo jen velice málo, tudíž udělat si obrázek o tom, jak jej chránit, není zrovna nejlehčí. Jasné ovšem je, že kdyby k destrukci jeho přirozeného prostředí nedocházelo, nebyl by ohrožený.
IUCN tedy jezevce fretkovitého klasifikuje jako ohrožený druh po mnoha letech, kdy byl jednoduše klasifikován jako Data Deficient.
Jezevec fretkovitý je nočním lovcem. Jedná se převážně o masožravce, pojídajícího červy, žížaly, ještěrky, malé ptáky, hlodavce, a samozřejmě také hmyz. Mimoto si však občas pochutná i na ovoci, takže je to všežravec. V roce 2003 byl dokonce pozorován v příkopu na kraji silnice v Sabahu, a vrtal se v odpadcích. Častěji se však od lidí drží stranou.
Matky přivádějí mláďata na svět v noře po 57 až 80 dnech těhotenství, obvykle na začátku léta (květen, červen). Trvá 2 až 3 měsíce, než jsou mláďata odkojena, a než se osamostatní. V jednom vrhu může být 1 až 5 mláďat.
V porovnání s ostatními zástupci rodu Melogale jsou jezevci fretkovití docela velcí! Měří 33 až 44 centimetrů na délku bez ocasu, ocas samotný pak může měřit 15 až 23 centimetrů. Dospělý jezevec může dosáhnout hmotnosti až dvou kilogramů.
Typickým znakem, díky němuž není možné jezevce fretkovitého zaměnit s žádnou další lasicovitou šelmou žijící na Borneu, jsou bílé až nažloutlé vzory na hlavě. Dodávají mu jakýsi fretkovitý vzhled, ostatně proto si vysloužil své druhové jméno. Přes záda se mu táhne také výrazný bílý pruh. U některých populací však může být jinak zbarven, dokonce i do červena.
Doufejme, že v budoucnu bude zjištěno více o nebezpečích, kterým jezevci fretkovití čelí, a proč jejich počty klesají. Tyto charismatické chlupáče si prostě nemůžeme dovolit ztratit!
Zdroje obrázků:
1. http://sarkive.com/mammals/melogale-everetti/
2. https://cz.pinterest.com/pin/502010689702639408/
3. https://twitter.com/everyfeline/status/1052331164252459013
Žádné komentáře:
Okomentovat