Přehlídka křídových hadů

Kolikrát jsem se už zmiňoval o tom, že hadi jsou jedněmi z mých nejoblíbenějších zvířat. Zajímá mě i jejich vývoj, pravdou však zůstává, že hadí fosilie jsou jaksi vzácnější než fosilie některých jiných plazů, a to proto, že poněkud jemné hadí kosti byly při fosilizaci a sedimentaci pod tlakem vrstev v mnoha případech rozdrceny. Proto tedy není známo nějaké překvapivě velké množství pravěkých hadů, zvláště tedy těch druhohorních. Nejstarším dosud známým hadem je Eophis underwoodi z ložiska poblíž anglického Kirlingtonu, a byl popsán teprve v roce 2015. Žil v geologické periodě jura, konkrétněji pak během stupěn bath (před přibližně 167 miliony lety). Hadů z křídového období je naopak známo více, a někteří z nich, staří okolo 112 milionů let, byli do objevu Eophise považováni za ty zcela nejstarší.

Tento článek je takovou malou přehlídkou několika křídových rodů plazů z podtřídy šupinatých (Squamata) a podtřídy hadů (Serpentes). Nebudeme to natahovat, čekání přece nikdo z nás nemá rád. Jde se rovnou na věc! Hadem číslo jedna je...

Haasiophis terrasanctus! Byl popsán Tchernovem v roce 2000 na základě jediné fosilie nalezené v poblíž palestinského městečka Ein Yabrud v Izraeli. Tyto horniny vznikly z mořského dna, je tedy dosti pravděpodobné, že Haasiophis žil ve vodním, pravděpodobně mořském prostředí, nebyla-li tedy mrtvola tohoto jedince spláchnuta do moře z vnitrozemí řekou. Haasiophis byl vybaven rudimentálními zadními končetinami. Nalezený exemplář měřil na délku 88 centimetrů.

Tento had byl pojmenován podle rakouského paleontologa a herpetologa Georga Haase, který předtím, v roce 1979, popsal příbuzný rod Pachyrhachis. Až metr dlouhý mořský had, též nalezený poblíž Ein Yabrudu, žil spolu s Haasiophisem před nějakými 112 až 95 miliony let. Jednalo se o blízce příbuzné rody, patřící do čeledi Simoliophiidae.

I Pachyrhachis měl viditelné zadní končetiny, které již však pravděpodobně ztratily funkci (pokud tedy nebyly samci používány například k uchycení samice při páření tak jako drápkaté pozůstatky zadních končetin u dnešních krajt). A stejně tak byl těmito rudimenty vybaven příbuzný Eupodophis, zařazený do stejné čeledi. Žil před 92 miliony let, a jeho pozůstatky jsou známy z Libanonu. Podíváte-li se na obrázek pod tímto odstavcem, jistě si všimnete, že zadní končetiny tohoto primitivního hada nenesly žádné prsty. Patrně mu tedy skutečně k ničemu nesloužily; ztráta prstů byla jen další adaptací k plavání.

Posledním zástupcem simoliofiidů, kterého si zde uvedeme, je Pachyophis woodwardi. V roce 1923 ho popsal baron Nopsca na základě fosilních pozůstatků nalezených v blízkosti městečka Bileca na území dnešní Bosny a Hercegoviny. Byly stáří 100 až 94 milionů let. Pozoruhodné je, že tento had pozůstatky zadních končetin neměl, přestože žil ve stejné době, jako jeho výše uvedení příbuzní! Opět se jednalo o mořského hada, jako všichni hadi byl výhradně masožravý, a je velmi pravděpodobné, že lovil ryby a vodní bezobratlé.

Velice zajímavou skupinou hadů, jež mezi současnými beznohými šupináči nemá žádné zástupce, byla čeleď Madtsoiidae. Tito hadi, vyskytující se výhradně na kontinentech bývalé Gondwany, dorůstali v některých případech ohromných rozměrů. Takový australský Wonambi, který vyhynul v pleistocénu před 12 000 lety, byl s délkou devíti metrů jedním z největších hadů, kteří kdy žili. Avšak i počátky této čeledi byly skromné, a její nejstarší zástupci nebyli zase tak velcí. Rod Alamitophis, zahrnující tři druhy známé z Austrálie a Argentiny, měřil 80 centimetrů na délku. Tento rod přečkal vymírání na hranici K-T; nejstarší druh je znám z hornin starých 70 milionů let, naopak nejmladší je znám z eocénu, z doby před 48,6 miliony let.

To Madtsoia už byla hadem poněkud větším. Opět se nejedná jen a pouze o křídového hada; jak to vypadá, tento rod se udržel od období před zrhuba 89 miliony let, tedy od pozdní křídy, až po dobu před 37 miliony let, po pozdní eocén. Celkem bylo popsáno pět druhů, jeden z nich měřil na délku pět metrů, tedy tolik, co velká samice krajty tmavé. Je známo, že v křídě žil na Madagaskaru a v Africe, a také v Indii.

Z Mahajangy na Madagaskaru je znám ještě jeden madtsoiid, a to Menarana. S délkou až 2,4 metru se opět jednalo o jednoho z větších křídových hadů. Žila před 70 až 66 miliony let, na samém konci křídy. Dle tvaru lebky lze usuzovat, že na rozdíl od terestrické Madtsoii byla fosoriální, tedy hrabavá. Vzhledem i způsobem života se mohla podobat současným krátkorepům.

Dalším křídovým madtsoiidem, který jistě musí být zmíněn, je Sanajeh. Snad každý nadšenec do pravěkého života ví o křídovém indickém hadu, jehož fosilie byla nalezena v hnízdě sauropoda pár centimetrů od čerstvě vylíhlého titanosauřátka. Zvířata spolu byla pohřbena pravděpodobně sesunem duny. Zhruba 3,5 metru dlouhý had tedy padesáticentimetrové dinosauří mládě nikdy nesežral, ač nechybělo mnoho, a jeho dozadu zahnuté zuby jej uchopily. Samotná vejce byla pro Sanajeha příliš velká. Primitivní hadi totiž nedokázali tlamu rozevřít tolik, co ti pozdější, jako krajty, hroznýši či užovky. Polykali tedy menší sousta. Objemné vejce Sanajeh spolknout nedokázal, avšak z něj čerstvě vylíhlé mládě už ano... Fosilie je stará 68 milionů let. Rekonstrukce hrozivého setkání byla vytvořena například ve Vídeňském přírodovědném muzeu.

Nesmíme také zapomenout na rod Dinilysia. Tento had se proslavil svým vystoupením v šesté epizodě cyklu BBC Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs) z roku 1999, kde si ho ale zahrál živý hroznýš královský. Byl to terestrický had dosahující délky 1,8 až 3 metrů, dost velký na to, aby spolkl i novorozené mládě nějakého tyranosaurida. Žil před 85 miliony let v Argentině (nikoliv tedy na samém konci křídy a v Severní Americe, jak byl v Putování s dinosaury vyobrazen; na druhou stranu v epizodě není jeho jméno zmíněno, tudíž se vlastně mohlo jednat o nějaký jiný druh hada).

Na závěr se krátce seznámíme s rodem Coniophis. Už jen vzhledem k velikosti těchto hadů lze očekávat, že jejich fosilie jsou nesmírně fragilní, a je vskutku úžasné, že se vůbec zachovaly v relativně dobré kvalitě. Měřil pouhých 7 centimetrů na délku, byla taková křídová obdoba slepana, ač jeho přesné taxonomické zařazení není úplně jasné. Tohoto hada popsal v roce 1892 paleontologický velikán Othniel Charles Marsh. Od té doby byly neúplné fosilie Coniophise mimo Wyoming objeveny i v Hell Creeku a ve Fort Union Formation v Montaně, v kanadské Albertě, v Brazílii, a také v Indii. Jako rod opět přežil až do třetihor, a zdá se, že vyhynul až na konci eocénu. Problémem však je, že některé zkamenělé kůstky přisuzované tomuto rodu možná patřily jiným druhům hadů nebo ještěrů.

Krásní hadi, není-liž pravda? A třeba budou v budoucnu nalezeni i další!

Zdroje obrázků:
1. https://alchetron.com/Haasiophis
2. https://twitter.com/studio252mya/status/1108741517026328576?lang=fr
3. https://en.wikipedia.org/wiki/Eupodophis
4. https://en.wikipedia.org/wiki/Pachyophis
5. https://prehistorico.fandom.com/es/wiki/Alamitophis
6. https://cz.pinterest.com/pin/547609635933623379/
7. https://www.researchgate.net/figure/Braincase-fragment-UA-9684-3-part-of-holotype-of-Menarana-nosymena-gen-et-sp_fig5_228676353
8. https://en.wikipedia.org/wiki/Sanajeh
9. https://en.wikipedia.org/wiki/Dinilysia
10. http://spinops.blogspot.com/2012/07/coniophis-precedens.html